Žáci 2. třídy se pustili do piplavé práce a připravili si sami pro sebe práci i hru, a že to trvalo a bylo u toho rámusu a hádání.
Proč? Vždyť do pracovního sešitu by to bylo hned! Stačilo by jen vyplnit...
No ono nabízet žákům jednoduché předpřipravené úkoly je sice bez námahy dětí, spolehlivé, bleskové, nekonfliktní, ale takové instantní, „rychlorozpustné", včetně vědomostí. Stále jim něco usnadňujeme, vycházíme vstříc...
Ono se to tak „nějak ví", že vlastní zkušenost je považována za nejlepšího učitele. Že tým je víc než součet jeho kvalitních členů. Teoretikové by mluvili o konstruktivismu, projektové výuce, o formování osobnosti, rozvoji odpovědnosti, vytrvalosti, tolerance, spolupráci, samostatnosti atd. atd... Naše prababičky by prostě řekly, že se potřebují někde otrkat. A to jde jen v přímé akci. A vždycky to někde drhne.
Podívejte se, jak jim to šlo ZDE.