Je to dřina
Dost často padá v souvislosti se školou názor na její ne-oblíbenost, náročnost. Je to vždy diskutabilní pohled, podobně jako názor, že se děti mají učit pouze hraním. "Moderní" názory a cesty jsou opravdu hodně přínosné, ale podobně jako většina věcí nejsou samospasitelné. Bezhlavé jejich vzývání a následování přináší překvapení, nespokojenost a zklamání. Spoustu problémů raději odmítáme, hledáme viníka a vynášíme rychlé soudy.
Současní žáci jsou odlišní svým životem. Bývají uzavřeni v „bublině" své rodiny. Nemají zkušenosti z jednání s lidmi, ani se svými vrstevníky, nejsou postaveni před konflikt, nelehko se domluví na společném postupu, pravidlech či na kompromisu.
Nejsou na ně kladeny náročné požadavky, nepřispívají podstatně k životu rodiny. Mají zajištěny pamlsky, čas a vybírají si zábavu, ale neznají povinnost a neumí nést zodpovědnost za své činy a chování.
Jsou navyklí, že jim rodiče vyhoví. Snadno a bez námahy, obětí nebo čekání získávají výhody nebo předměty. Dosáhnou svého brzo a nejsou tak motivování dlouhodobými cíli.
Dříve byly takové rysy obecně označovány jako "jedináček" (což často opravdu bývají).
A škola jako velký objekt v jejich životě, kam nesvobodně musí, je navíc tohoto veškerého komfortu zbaví. No měli byste někoho takového rádi?
Vždyť:
- Jsou denně konfrontování s názory jiných.
- Musí se rozhodovat úplně sami.
- Musí uposlechnout hned nějaký příkaz (se kterým nesouhlasí, a vůbec o něm nemohou 10 minut smlouvat).
- Stále a bez prostřednictví rodičů se musí dohadovat s někým, kdo je také podobně navyklý a nechce pochopit, že JÁ na to mám větší právo.
- Musí akceptovat a dodržovat nějaká pravidla (to je vidět na průběhu her, jak se minuty a minuty škorpí a podvádí).
- Nic není hned, musí vyvinout své vlastní úsilí, trpělivost a čas.
- Musí se snažit samostatně, nikdo jim nevede každý krok.
- No a když něco neudělají, tak to snad budou muset nějak napravit, nebo co. Vždyť se jim nechce!
- A vůbec, není to tak, jak to chtějí.
No není tohle opravdu fakt náročné?